2. část → do roku 1929
Paměti současníků od zrušení roboty až po světovou válku
(opis – neupravováno)
Původ „sejpek“
Jako všude, tak i obyvatelstvo štěměšské přijalo zrušení roboty a nadšení. Se zrušením roboty počíná se také v naší obci vytvářet samostatné hospodářství obecní s volnými, na vrchnosti již více nezávislými občany.
Jelikož se zrušením roboty přestala i u nás podpora poddaných včas nouze a nedostatku (viz str. 60, ř. 6), rozhodli se gruntovníci štěměští, že v čas nouze a neúrody budou si vypomáhati sami. Usnesli se, že každý k tomu účelu složí určitou část obilí a sice žita, ovsa a ječmene na sýpce u starosty. A tak se skutečně i dálo. Ale časem se tyto reservní zásoby tak zvětšily, že jednotlivci v jeho stavení počaly býti obtížnými. Usneslo se tedy tehdejším obecní zastupitelstvo postaviti si slušnou budovu, neboli sýpku, kde by se toto obilí mohlo uchrániti. A to se stalo skutkem r. 1861.
Když později nastaly o obilí na sýpce uložené spory, rozhodlo v dubnu 1868 obecní zastupitelstvo, že právo na toto obilí mají pouze gruntovníci, kteří se stavby „sejpek“ účastnili. Byli to: Matěj Sochna celoláník č. 3, Matěj Vládeka ½ láník č. 49, Jan Dokulil ½ láník č. 4, Ant. Musil 1/3 láník č. 46, Pavel Hobza celoláník č. 6, Martin Kasáček č. 7, Antonín Janík 1/3 láník č. 9, Josef Hrůza 1/3 láník č. 10, Tomáš Vrzal celoláník č. 11, Martin Špaček 1/3 láník č. 13, Marie Voburková celolánice č. 15, František Vondráček celoláník č. 16, Josef Brabence celoláník č. 17, František Trnka ½ láník č. 19, František Dokulil ½ láník č. 20, František Šindelář celoláník č. 22, František Hobza ½ láník č. 23, Ondřej Kovář celoláník č. 27, Josef Kasáček celoláník č. 25, Matouš Trnka ½ láník č. 26, Karel Sochna ½ láník č. 30, František Machovec ½ láník č. 31, Martin Bobek ½ láník č. 50, Tomáš Zvěřina ½ láník č. 51, Tomáš Voburka ½ láník č. 53, Tomáš Bobek ½ láník č. 54 a Josef Šoustal ½ láník č. 55.
Z obilí složeného na sýpce si pak jednotlivci půjčovali. Z míry půjčeného obilí musel pak každý dáti „mejtník“ obilí úroku. A tak se to dělalo až asi do roku 1890, kdy obilí si jednotlivci rozebrali, poněvadž dlužníci vypůjčené obilí liknavě odváděli.
Založení školy
Do roku 1864 přiškoleny byly Štěměchy do Předína. Návštěva školy však byla velmi chatrná ke škodě dětí štěměšských, neboť za špatného počasí se do školy vůbec jíti nemohlo. Obyvatelé štěměští nahlížejíce jak pro tyto obtíže děti jejich na malém stupni vzdělanosti se nacházejí, umínili si postaviti školu vlastní. A tak koncem měsíce října r. 1864 byla škola ve Štěměchách dostavena. Byla to škola jednotřídní. Největší zásluhy o zřízení zdejší školy získal si školdozorce František Bláha, farář v Heralticích a předínský farář Rudolf Holásek. Prvním učitelem a správcem zdejší školy byl Martin Ryček.
Místo pro stavbu školy příliš šťastně voleno nebylo, poněvadž škola byla postavena na močálu, který ještě tehdy byl porostlý hustým rákosím, jemuž lid říkal „sejtí“. Močál ten byl prý zbytkem rybníka. Lid dosud místu před školou říká „V sejtí“. Škola prý stála 3.300 zl. r. č.
„Prajzi“ ve Štěměchách
V roce 1866 dne 12. července přirazilado Štěměchpruská hlídka hulánů. Před příchodem „Prajzů“ – jak lid říkal pruským vojákům – prchalo obyvatelstvo štěměšské do lesů, jelikož bylo přestrašeno hrůznými historkami o jejich řádění. Tvrdilo se, že „Prajzi“ řežou lidem nosy, uši, ženám prsa a že pášou všeliká násilí. Mnohdy útěk dal se tak kvapně, že provázen byl různými komickými příběhy, o nichž ještě dnes pamětníci s humorem vykládají. Později však se ukázalo, že pověsti, jež příchod „Prajzů“ předcházely, jsou pouhými výmysly a bajkami. Při tomto tažení pruského vojska byla obec naše od všelikého rekvírování uchráněna. Až na zpátečním tažení bylo v naší obci ubytováno něco přes 200 pěšího vojska královských pruských granátníků a vozatajstva, které se od 8. srpna až do 12. září bez ustání měnilo. Dne 12. září táhlo zde množství pruského vojska všeho druhu od 6. hod. ráno do 12. hodiny polední.
Koupě lesa „Drbálka“
Na počátku roku 1868 nastal spor mezi obcí štěměšskou a velkostatkem sádeckým o vlastnictví lesa „Drbálka“. Spor tento byl projednáván i soudně. Tehdejší obecní zastupitelstvo, aby učinilo konec sporům a soudním vyšetřováním, rozhodlo se, že les ten od velkostatku sádeckého koupí. Tak se i stalo. Za les bylo zaplaceno 2.100 zl.
Požár v r. 1873
Dne 3. listopadu 1873 okolo 3. hodiny v noci vypukl v stodole Josefa Kasáčka čís. 25 neznámým způsobem oheň. Poněvadž bylo zcela bezvětrno, vyhořela toliko tato stodola. Škoda byla odhadnuta na 2.050 zlatých r. č.
Krupobití
V roce 1875 v noci ze dne 19. na 20. června byly Štěměchy postiženy silným krupobitím s vichřicí táhnoucí od jihu k severu, takže i mnoho stromů jak zahradních tak lesních bylo vyvráceno.
Požár
V roce 1876 dne 18. října o půl druhé hodině v noci vypukl ve stodole v čís. 10, jež náležela Josefu Hrůzovi oheň a strávil i jeho obydlí. Okolostojící stromy i bezvětrnost napomáhali velice, že zhoubný živel dál se rozšířiti nemohl.
Postavení 2 nových křížů
Až do roku 1878 byl u obce Štěměch toliko jeden kříž a sice nad vesnicí u Frenštátu. V roce 1878 dala obecní rada pozůstávající z Františka Hobzy čís. 23 jako starosty, Jana Dokulila, prvního radního č. 4 a Tomáše Vrzala čís. 11 druhého radního, postaviti dva nové kříže železné v kamenných podstavcích. Výlohy na kříže byly hrazeny z obecní pokladny. Jeden kříž postaven byl u silnice pod dědinou a druhý nad vývozem vedle cesty na Valdorfku. 6. října r. 1878 byly oba kříže slavnostně posvěceny.
Neštovice
V roce 1880 vypukly mezi školní mládeži neštovice. Nemoc tato přenesla se i na dospělé, takže v měsíci červnu bylo asi 40 nemocných neštovicemi. Kolik případů bylo smrtelných, nepodařilo se pisateli zjistiti.
Požár v r. 1884
V úterý masopustní dne 26. února 1884 v 6. hodin večer vypukl v stavení Františka Obůrky čís. 15. požár, který strávil šest budov. Domek čís. 71 patřící Františku Fenikovi jsa dřevěný shořel až do základů a od té doby obnoven nebyl. Číslo 71. má nyní domek jiný. Jak, oheň vypukl není známo. Vyhořeli: Fr. Obůrka, Fr. Fenik, J. Ludvík, V. Horký, Fr. Dokulil a Grünerová Žofie čís. 16.
Požár v r. 1885
Dne 16. června 1885 o 2. hodině odpolední vypukl požár v budově čís. 10, patřící Maurici Bobkovi. Požár tento přičiněním obyvatelstva zůstal omezen jen na toto stavení, ač protější stavení Janíkovo několikráte již chytalo. Příčina požáru neznámá.
Požár v r. 1886
Dne 18. října r. 1886 vyhořel domek čís. 47 patřící Janu Dokulilovi čís. 4. Oheň vznikl o 10 hodině dopoledne následkem prý chatrného komínu.
Přestavba školy
Dne 1. června r. 1888 započato bylo s přestavěním dosavadní školy jednotřídní na školu dvoutřídní. Na starou budovu přistavěno bylo 1 poschodí, v němž umístěny byly obě třídy. Z třídy staré upraven byl byt pro učitele a 1 světnice pro správce školy. Stavbu prováděl stavitel Krištof z Nové Říše. Přestavba školní budovy vyžádala si nákladu 5.639 zl. 64 kr. Připočteme-li k tomuto 3.300 zlatých, za něž postavena byla škola jednotřídní v roce 1864, stála nynější školní budova celkem 8. 939 zlatých r. č. 64 krejcary. Svému účelu byla školní budova odevzdána posvěcením dne 22. října 1888. Ještě celý rok vyučoval obě třídy polodenně tehdejší správce školy Josef Hybášek. Teprve dne 17. září 1889 přišel první podučitel p. Ferd. Volas, takže teprve tímto dnem mohlo býti započato s pravidelným vyučování v obou třídách.
První chřipka
V prosinci 1889 a v lednu1890 vypukla v některých velikých městech nová epidemická nemoc lékaři influence neboli chřipka nazvaná. Nemoc tato v krátké době prošla celou Evropou a všemi vrstvami společnosti lidské nešetříc nikoho. Jevila se silnou rýmou, bolením hlavy s bolením v kříži. Nebyla však u každého stejná. U někoho vystoupila silně a trvala delší dobu třeba až 6 neděl, takže chřipkou postižený úplně zmalátněl. V takových případech musel býti volán lékař, neb se také stávalo, že z chřipky vyvinul se zápal plic, a mnozí zaplatili to životem. U někoho opět byla chřipka tak slabá, že postižený ani nevěděl, že by ji měl, maje za to, že má jen rýmu a tak nemoc přechodil. Štěměch dotkla se chřipka jen málo a průběh nemoci byl zde velmi mírný, takže na chřipku tehdy nikdo nezemřel.
Krupobití
Dne 20. srpna 1890 přehnala se večer kolem 9. hodiny prudká bouře s krupobitím a velikým vichrem. Táhla od Želetavy přes Dašov a zasáhla tak ovocnou trať u Širokých a Mlýnských. Škoda, kterou na ovsích způsobila, odhadovala se na 3.000 zl. r. č. Pojištěných bylo málo.
Požár
Dne 23. listopadu 1890 vypukl v stodole čís. 23, patřící p. Janu Veškrnovi z neznámých příčin oheň, který stodolu a s ní spojenou kůlnu strávil. Přičiněním obyvatelstva se oheň nerozšířil. Štěstí bylo, že to dne padal též sníh a pršelo, jinak by zajisté větší počet stavení lehl popelem.
Koupě zahrady „Baráku“
V březnu 1892 zakoupil obecní výbor zahradu za školou zvanou „Barák“ od p. Jana Veškrny, hostinského č. 23 za 240 zlatých r. čís. Zahradu tuto dalo obecní zastupitelstvo v užívání správci školy.
Sníh v květnu
Dne 13. května 1895 napadlo veliké množství sněhu, který zvláště v lese nadělal mnoho škody, neboť pod jeho tíží se lámaly větve i vršky stromů, čímž mnoho stromů ve svém vzrůstu bylo zastaveno. Také žito, které již vymetalo, mnoho škody utrpělo. Něco podobného stalo se již r. 1884, kdy 16. května napadlo tolik sněhu, že na hladkých saních se mohlo jeti. Škody však bylo prý poměrně méně.
Požár 1896
Dne 8. dubna 1896 večer o 10. hodině vypukl v stodole patřící Antonínu Peckovi čís. 17 požár, který v krátké době všecka hospodářská stavení i obydlí zničil. Zároveň vyhořel sousední hostinec, patřící pí Josefíně Ludvíkové. K požáru dostavili se hasiči z Roketnice. Starostovi Ant. Peckovi shořelo asi 170 měr ovsa, žito, hrách, mouka, prádlo a veškerá píce i stelivo, takže druhého dne neměli ani co jíst ani co dobytku dáti. Mimo to uhořela mu 4 prasata. Ve vedlejším hostinci shořely slepice a veškeré prádlo nájemce hostince Jos. Šimáčka. Oheň tento byl prý založen ze msty, ale ze žhářství podezřelému se soudně ničeho nedokázalo, takže byl osvobozen.
Deštivé léto 1896
Červenec a srpen r. 1896 vyznačoval se častými dešti a zimou. Mnoho žita na poli vzrostlo, ač ho tehdy nabylo nadbytek. Muselo ho mnoho býti na jaře zaoráno, poněvadž ho mnoho vymrzlo. Ani ovsům se valně nevedlo, neboť musely posečené dlouho na poli pro deště ležeti, takže zrno buď ještě na poli nebo až ve stodole zčernalo a sláma silně zapáchala.
Sněhové vánice v říjnu 1897
Dne 6. října 1897 napadl sníh v takovém množství, že musel býti na silnici k Předínu vyhazován, aby mohly jezditi povozy. Metlo se několik dní. Rolníci měli sotva polovici žita zasetého a brambory a řepu většinou ještě na poli, neboť veškerá práce polní stálými dešti byly značně zdrženy.
Krupobití r. 1899
Dne 4. června 1899 zastihlo tratu v Širokých směrem od Valdorfky k Římovu krupobití, které žita v té trati jsoucí z polovice zničilo. Pojištění byli pouze 4 občané. Škoda se odhadovala na 1500 zlatých. Ovsům toto krupobití neuškodilo.
Požár v červenci 1899
Dne 12. července 1899 vypukl v domě Frant. Kasáčka čís. 11 z příčin neznámých na půdě oheň, jenž krov nad chlévy, obytným stavením a výměnkou zničil. Stodola a sýpka byly zachráněny. Ku pomoci dostavil se hasičský sbor z Předína.
Založení hasičského sboru
Jelikož v obci dosti často hořelo a pomoc hasičská přicházívala zpravidla pozdě, pociťovali obyvatelé štěměští potřebu založiti si vlastní sbor dobrovolných hasičů. Propagátorem této myšlenky byl zvláště řídící učitel Josef Hybášek. Myšlenka tato pak nacházela odezvy zvláště po posledním požáru stavení Fr. Kasáčka a tak v září 1899 dochází skutečně k založení hasičského sboru. Do sboru se přihlásilo 36 činných členů. Obec nákladem 800 zl. zakoupila stříkač a odevzdala ji nově zřízenému sboru. Výzbroj pořídil si sbor sám za 600 zlatých. Prvním předsedou sboru byl jeho zakladatel řídcí učitel Josef Hybášek, prvním náčelníkem byl učitel Augustin Komárek.
Krupobití 1902
Dne 27. července 1902 o 10 ½ hod. večer přihnala se veliká bouře od severozápadu spojená s krupobitím. Kroupy dosahovaly prý velikosti holubího vejce. Bouře trvala celou hodinu. Smutná byla ráno podívaná na pole i na zahrady. Krup místy leželo ještě po kotníky. Brambory a zelenina byly rozbity a do země zatlučeny. Větve ze stromů byly uráženy a ovoce více než polovina bylo na zemi a co na stromech zůstalo, bylo roztlučeno. Nejvíce škody utrpěly pozemky blíže vesnice, takže se zdá, že obec a nejbližší okolí bylo zasypáno největší spoustou krup. Také mnoho oken bylo kroupami rozbito.
Jinovatka 1903 a 1904
V měsíci prosinci 1903 a lednu 1904 následkem velikých mlh a mrazů nahromadilo se na stromech množství jinovatky. Mnoho stromů se vyvrátilo nebo pod tíhou jinovatky polámalo. Na silnici od Štěměch k Předínu nezůstal snad ani jeden ze starších stromů ušetřen. Led pokrýval tyto stromy u silnice tak, že větve mnohých stromů tvořily jednu ledovou hmotu, která v záři sluneční se leskla jako křišťálový domek. V lesích štěměšských bylo tisíce kmenů vyvráceno nebo v půli zlomeno. I v zahradách nadělala tato jinovatka mnoho škody.
Povaha roku 1904
Staří lidé dle této jinovatky již v zimě předpovídali, že bude v roce 1904 množství ovoce, ale že bude asi rok tento se vyznačovati velikým suchem. A nemýlili se v žádném směru. Jaro nastalo dosti brzo a práce polní se mohly včas a dobře obstarati. Počalo pěkně, žita bujela a ovsy se pěkně zakládaly. Vláhy bylo dosti, takže se lidé již na hojnou úrodu těšili. Najednou však přestalo pršeti. Posledně pršelo, ač ne valně, 2. června. Od toho dne ani nakáplo až do 5. září. Horka stále přibývalo, takže teplota v měsíci červenci dosahovala ve stínu + 32°. Bouřek bylo málo a vždy bez deště. Blesk však často, jak bylo vypravováno, sjel do stavení a zapálil. Žitům, trávám a jetelům sucho mnoho neuškodilo, neboť se dobře zakořenily v květnu, ale ovsy, ječmeny, brambory, lny, otavy na lukách i polích byly odpraveny. Délka ovsa dosáhla sotva třetiny délky ovsa v jiných letech, zrno pak bylo nevyvinuté, drobné a bezmoučné. Otavy na lukách, ani jetelové nebyly pražádné a ani se nesekly. Na některých suších lukách ani dobytek se pásti nemohl, jak byly vyprahlé. Brambory zůstaly jako hrášky a teprve po deštích v měsíci září počaly poněkud růsti, ale i na novo klíčiti. Bylo jich málo a špatné. Ku konci září a počátkem října placeno za 100 kg bramborů 8 – 12 korun, kdežto v dřívějších letech kolísala cena za 100 kg bramborů mezi 1.60 K až 3 K. Ovoce suchem většinou opadlo, zelenina uschla. Stromky s dobrým výsledkem očekávané, zaschly. Zalévání nepomohlo. Po celou dobu, co sucho trvalo, byla ve studních ve Štěměchách dostatečná zásoba vody a skoro ve všech byl znáti úbytek vody. V sousedních obcích museli prý obyvatele vodu z rybníků dovážeti. V mnohých místech i rybníky vyschly, nebo měly tak nepatrné množství vody, že ryby lekly.
Bouře a krupobití 1907
Dne 17. července 1907 snesla se nad Štěměchami veliká bouře s lijákem a krupobitím k 6. hodině večer. Táhla od severozápadu k jiho východu. Všechny polní plodiny v tomto směru ležící byly potlučeny, ovoce se stromů posráženo, stromy poškozeny a cesty vybrány.
Silnice k Dašovu
V měsíci červnu 1908 počala obec stavěti silnici k Dašovu a za tou příčinou odkoupila od Františky Šabacké z Dašova kus louky za 500 K.
Založení obecního sadu v r. 1908
U příležitosti 60ti letého panování císaře Františka Josefa I. byl v roce 1908 založen obcí štěměšskou t. zv. jubilejní sad, prostírající se nad stavením stolařského mistra Jana Trnky a za potokem proti stavení čís. 12 náležejícímu nyní p. Martinu Svobodovi.
Povodeň v r. 1909
Dne 2. února 1909 přišla silná vánice, která potrvala 2 dny a 2 noci. Na to počalo silně pršeti, takže nastalo prudké tání. Všude bylo mnoho vody, takže děti nemohly se dostati do školy. V některých domech museli v noci dobytek ze stájí, do nichž voda vnikla, vyváděti.
Povaha roku 1910
Sluneční rok 1910 byl pro rolnictvo na vysočině českomoravské velice neblahý. Po suchém roce 1909 byl rok 1910 velice vlhký. Na jaře slibovalo osení pěknou úrodu, ale stálými dešti byla tato skoro z polovice zničena. Žito, velice řídké, bylo ještě jakž takž sklizeno, ovsy pak dlouhým ležením na poli zčernaly, některým hospodářům i shnily, v latích bylo více plev než zrní. Dvůr štěměšský utrpěl prý škody na osve na 300 q. Krásný jetel pro deště shnil a musel býti odvezen na hnoje. Ještě nejlépe byla sklizena sena, ač pro studené počasí ho mnoho nebylo. Brambory v těžších půdách vyhynuly, na lehčích polích jich však bylo dosti. Následkem nepříznivé sklizně v r. 1910 stoupla cena potravin, takže veškeré životní potřeby člověka stouply o 10 – 50%.
Kometa
Nepříznivé počasí v tomto roce připisovali lidé kometě Hallweyově, která se v květnu r. 1910 po 70ti letech opět na obloze objevila. Mnoho lidí s obavou očekávalo objevení se komety, neboť byla vyslovena doměnka, že naše země procházející jejím ohonem, může býti zničena.
Založení „omladiny“
V roce 1910 bylo založeno ve Štěměchách, „Sdružení venkovské omladiny“. Popud k založení spolku vyšel z kláštera novoříšského. Spolek založen byl p. farářem Setničkou z Předína. Při založení čítal spolek asi 50 členů, z nichž 16 bylo z Předína. Do knihovny omladiny daroval p. farář Setnička asi 100 svazků pěkných a cenných knih.
Přeměřování pozemků
V roce 1910 přeměřovány byly obecní pozemky. Přeměřování toto vyvolalo prý veliké roztrpčení občanstva, poněvadž mnohým byly odňaty přiorané kousky obecních pozemků. V tomto roztrpčení prý mnozí hospodáři přeměření neuznávali a sádovce buď vyhazovali, nebo tajně přenášeli. Tím význam tohoto přeměření pozemku značně poklesl.
Postavení nového kříže
V květnu 1910 postaven byl u silnice k Předínu nový kamenný kříž. Do podezdívky vložena plechová krabice se jmény členů obecního zastupitelstva, místní škol. rady a učitelského sboru.
Povaha roku 1911
Rok 1911 vyznamenával se velkým suchem. Jarní setba dobře se dařila a osení jak ozimní, tak jarní dobře se vyvíjelo. Stromy kvetly přímo nádherně, ale velikým suchem brzy květy odpadly. Jetele a sena bylo dosti. Žito dalo menší výnos, ale za to zrno bylo těžké a dobré kvality. Hůře se vedlo ovsu, ječmeni, bramborům a řepě, zvláště v lehčích půdách. Kdo měl brambory a řepu v těžší půdě, pochodil dobře, sklidil po 1 q bramborů 6 – 8 q, v půdě lehčí po 1 q opět 1 q. Následkem toho stál zde 1 q bramborů až 12 K, později však cena klesla na 7 K. Otavy jetelové ani trávové nebyly žádné a pokud byly, byly vyschlé – učiněná dřevina. Poněvadž vypukla v obci ve větší míře u hovězího dobytka slintavka a kulhavka, přičítali lidé tyto nemoci příliš suché píci. Horka byla veliká, největší snad v červenci, kdy dostoupila ve stínu 22° R a na slunci až 26 i 27° R. Od začátku dubna ani zde nekáplo. Za to 16. května přihnala se prudká bouře a průtrž mračen, která na cestách a na bramborách, nasázených i na mírném svahu nadělala velikých škod. Žně byly toho roku o 14 dní dříve než v letech normálních. Po žních však se dostavovaly krátké, ale vydatné deštíky, takže ozimu se dobře dařilo.
Úmrtí říd. uč. Jos. Hybáška
V červnu 1913 zemřel v třebíčské nemocnici řid. učitel Josef Hybášek, rodák z Růžené u Telče. V místě působil 29 roků. Byl to vzorný učitel a můžeme říci i duševní vůdce občanstva štěměšského. Pokud jeho žáci budou žíti, nikdy jim z paměti nevymizí. Čest budiž jeho památce!
Železnice Třebíč – Želetava
Nedlouho před světovou válkou jednalo se o stavbě železnice Třebíč – Želetava. Již v roce 1911 podávala obec štěměšská žádost o zřízení nádraží ve Štěměchách. V roce 1913 se již vše ke stavbě dráhy připravovalo a na počátku roku 1914 upisovány byly již kmenové akci pro stavbu této dráhy. Celkový náklad rozpočtu byl na 3,600.000 Kr. z čehož měly připadnouti 2,860.000 Kr. k úhradě státu, zemi pak 460.000 Kr. Obec štěměšská v lednu 1914 upsala na stavbu místní dráhy Třebíč – Želetava kmenových akcií za 3.000 Kr. ( t- j- tři tisíce korun rok.). Dále pak se obecní zastupitelstvo usneslo, že k výstavbě dráhy za přiměřenou cenu odstoupí veškeré pozemky náležející ke kmenovému jmění obce, pokud jich ke zmíněnému účelu bude zapotřebí. Ovšem potřebí jich nebylo, neboť stavba dráhy vypuknutím světové války byla na dlouhou dobu oddálena, ne-li úplně zmařena.
SVĚTOVÁ VÁLKA
(opis – neupravováno)
Příčina války
Dne 28. června 1914 rozlétla se po celém tehdejším Rakousku zpráva, že v Sarajevu zavražděn byl rak. následník trůnu František Ferdinand. Bylo již tehdy patrno, že atentát tento bude míti daleko sáhlé důsledky. Mnozí předpovídali, že atentát tento stane se signálem k válce, na niž ostatně některé státy, zvláště Německo, již dlouho tajně se připravovaly. A to se skutečně i stalo. Starý císař rakouský František Josef I. vypovídá válku Srbsku a tak dnem 28. července 1914 počíná se předvídané drama války uskutečňovati. Po bok napadenému Srbsku staví se Rusko, Francie, Anglie, kteréžto mocnosti obracejí se především proti spojenci Rakouska – Německu. K mocnostem pak druhým přidává se Japonsko, Itálie, posléze i Amerika a tím válka tato zachvacuje celý svět – ( odtud jméno „světová“).
Útrapy lidu za války
Útrapy lidu ve zdejší obci počaly hned na začátku války r. 1914 a čím dál tím více se zvětšovaly, neboť válka tato byla tak hrůzná, jaké svět ještě nikdy neviděl. Následky této války zajisté ještě dlouho budou trvati a dlouhé doby ještě vyžádá si zacelení všech ran jí způsobených. Útrapy lidu byly duševní i tělesné.
Mobilisace
Ačkoliv někteří občané k nastoupení vojenské služby byli již povoláváni lístky, doufalo se do posledního okamžiku, že spor mezi mocnostmi bude smírně vyrovnán. Avšak nastalo veliké zklamání, když v noci na pátek 31. července 1914 o ½ 11 hodině objevil se v obci kočár s dvěma úředními osobami, které odevzdaly na obecním úřadě vyhlášky o všeobecné mobilisaci. Vyhlášky byly ihned vyvěšeny a lidu bubnem ohlášena všeobecná mobilisace.
Následky mobilisace
V každém domě se ozýval nářek a druhého dne lid chodil jako omámen. Nezapomenutelné jsou scény, které se odehrávaly v neděli 2. srpna 1914 při odchodu otců a synů z domova. Otec objímal plačící ženu a děti, kterého nechtěly pustit. Ostatními občany byli vojíni vyprovázeni až na nádraží do Okříšek. Srdce se svíralo bolestí těmto mužům, když museli se rozloučiti s těmi, kteří byli radostí jejich života. A mnohý z nich ve strašné předtuše cítil, že je vidí naposled. Všichni se utěšovali tím, že válka vedená moderními zbraněmi nemůže trvati déle než tři až pět měsíců, takže do vánoc bude doma.
Počet vojínů v 1. a 2. výzvě
V první výzvě ( do 36 roků) 2. srpna 1914 nastoupilo službu vojenskou 36 mužů, ve druhé výzvě nastoupilo 7 mužů (počátkem září).
Život doma, první padlí
Doma opuštěným ženám a dětem nastaly nové těžké chvíle ustavičného strachu, rozčilení a očekávání zdrcujících zpráv od kamarádů mužových a otcových z bojiště. V prvních měsících války padl Josef Šabacký ( nad jménem Josef je obyčejnoutužkou napsáno Františekpozn.B.J.Horký), rolník v Dašově, 28 roků starý, ženat a Karel Bazala, čeledín ve dvoře, ženat. Oba padli na ruské frontě. Naděje, že válka brzy skončí, zklamala a naopak nastávaly nové a nové přehlídky neodvedených mužů od 21 do 42 roků, kteří během války museli jíti čtyřikráte k přehlídkám. Byli odváděni stále méně a méně schopní. Konečně v r. 1916 a 1917 byla rozšířená branná povinnost na mladíky od 18 roků a na muže od 42 do 50ti roků, takže mnohý plesnivý, shrbený a churavý muž musel dělati vojáka – nováčka. Starých těchto mužů bylo odvedeno 7. Ostatních během války následkem přehlídek nastoupilo 52 mužů.
Další padlí
Z nich padlo nebo zemřelo nemocí ve vojenské službě: Josef Klamerth, správce dvora, ženat, Bohumil Janík, čeledín, svobodný, Václav Pospíchal, rolník v Dašově, ženat, Ludvík Bobek, pokrývač, svobodný a bratr jeho Karel Bobek, zedník, svobodný, Jaroslav Trnka, čeledín, svobodný a bratr jeho Bohumil Trnka, malíř, svobodný, František Svoboda, čeledín, svobodný, Jan Dokulil, syn rolníka, svobodný, Svoboda Antonín, domkař, ženat (nezvěstným od r. 1914), Dokulil Jan, čeledín, svobodný, Binka Josef, domkař, ženatý (nezvěstný od r. 1916), Bartejs Jan, elektrotechnik, svobodný, Bobek Ludvík, čeledín, svobodný, Stanislav Egon, svobodný, Veselý Jan, soustružník perletě, svobodný, Alois Šmikmátor, učitel, ženat. Celkem jich tedy padlo 19, raněni byli tři: Adolf Bobek č. 10 do nohy, Kovář Josef č. 73 a Ondráček Jan č. 63 do ruky.
Zajatí a legionáři
Zajato bylo ze Štěměch 24 mužů, z nichž sloužilo u legie: v Rusku Janík Václav, Vladyka Antonín, Dokulil Antonín, Škrdla Bedřich, v Itálii Ludvík Trnka, Jan Trnka, ve Francii Bazala Josef a František Horký.
Zdravotní stav občanů
Zdravotní stav občanů po dobu války byl celkově dobrý. Obec kromě chřipky, která si nevyžádala žádné oběti, nebyla navštívena nakažlivou nemocí.
Podpora
Pozůstalým nemajetným rodinám po narukovaných vojínech byla vyplácena státní podpora a sice na počátku války 40 h na každého člena rodiny, později byla zvýšena na 1.60 Kr. podpora byla vyplácena na berním úřadě, pak byla zasílána na obecní úřad a zde jednotlivým rodinám rozdělována. Tak mnohá rodina vícečlenná, která měla na živobytí několik kousků pole a nebyla odkázána živobytí si kupovati, ušetřila si za války slušný peníz a žila za války v lepších poměrech než před válkou, hlavně tam, kde muž vydělanou mzdu prohýřil a mnohá si přála, aby to trvalo tak stále. – Zvláště blahodárný vliv měl omezený prodej lihovin – jediné to dobro války.
Ceny potravin
Ceny potravin, šatstva, obuvi během války stoupaly. Nejen vše podražilo, ale nastal též nedostatek denních potřeb. Lidé z měst ( i z Čech) a hlavně židovští uprchlíci z Haliče zaplavovali obce a za drahé peníze potraviny zkupovali, nebo vyměňovali za látky, petrolej, mýdlo, kuřivo, kterého bylo nedostatek. Za 1 kg žitné mouky platili 5 K, máslo 20 K, jedno vejce 1 k, 1 litr mléka 40 h.
Rekvisice
Nastaly rekvisice. Za asistence německých vojáků bralo se vše: obilí, mouka, dobytek. Komisařům bylo nařízeno, aby přesně vypočítali dávku dle udaného klíče, přináležející té které rodině. Z dávky té se nesmělo vzíti ničeho, poněvadž s ní měli vystačiti až do žní. Za několik týdnů však po té přepočítány dávky znovu a na základě jiného klíče vzala jim část z ponechané zásoby. Bylo také slibováno lidem, že přijdou potraviny z Rumunska a z Ukrajiny, jen aby své zásoby vydali. Lid tomu nevěřil a proto každý hleděl jak by jej ošidil. Tím úřady podkopávaly vážnost k sobě a lid znemravňovaly.
Poklesnutí kázně u mládeže
Poklesnutí kázně bylo pozorovati jak u mládeže školní, tak i u mládeže odrostlé. Příčina toho byla, že otcové rodin byli na vojně a matky byly slabé. U školní mládeže příčinou poklesnutí kázně byla také slabá docházka do školy, neboť školní úřady nařizovaly, aby mládeži nejvyšších třech školních roků za příčinou polních prací mlácení apod. dle potřeby byl udělena úleva v docházce školní. Učitelstvo mělo vycházeti vstříc s největší blahovolností – totiž trpěti zameškání vyučování. Toho mnozí nesvědomití lidé využívali, takže mnohý žák po dobu války málokdy se ve škola objevil. Tím ovšem se výchově ani vyučování neprospělo. Dorostlá mládež zvykala si v noci se toulati a hulákáním rušiti noční klid. O zpustlosti svědčí výhružný dopis, podaný asi nějakým výrostkem, na obecní úřad v létě r. 1917, že Štěměchy budou ze čtyř stran hořeti. Občané byli tím nemálo pobouřeni a v noci konali pilně hlídky. Nevyhořelo nic, jen na Pešově někdo úmyslně podpálil otýpky dříví. Oheň byl včas zpozorován a uhašen. Případ zůstal nevyšetřen. Dopis byl psán asi s tím úmyslem, aby pod záminkou, že koná v noci hlídku, mohl se volně toulati.
Válečné půjčky
Úřady nutily občany k upisování válečných půjček (bylo jich 7), zvláště ty, kteří byli z vojny vyreklamováni. Ti půjčku upsati musili, jinak bylo pohroženo okamžitým narukováním. Lid válečným půjčkám již nevěřil, neboť měl již tušení, že Rakousko se zhroutí a málokdo se dal zlákati vysokými úroky.
Nekázeň ve vojsku
I v řadách vojska ku konci války vznikala nekázeň, neboť hladovící a zubožení vojáci byli již vojny syti. Počali od svých pluků utíkati a skrývati se na půdách, v lesích apod. I u Štěměch v rozsáhlých lesích skrývalo se mnoho takových utečenců. Chodili do vsi prosili o živobytí a každý rád jim něco dal. Byli ovšem pronásledováni vojskem a četníky. Jen v jednom případě podařilo se vojenské patrole chytnouti takového uprchlého vojína z Opatova v dolním mlýně v Dašově, kterého pak odvedli svázaného k jeho pluku. Ostatní zavčas utekli.
Utrpení matek
Mnoho trpěly v této barbarské válce matky a hospodyně, jejichž útrapy směle mohou se postaviti na roveň útrapám mužů ve válce. Na nich spočívala nejenom starost o domácnost, ale i o polní hospodářství. Nebylo dostatek mužských sil a hospodyně, když chtěla míti pole včas obdělané, oseta, musela sama chopiti se pluhu, orati, síti a žíti. Mimo to ji tížila starost o děti, které snad doma běhaly bez dozoru. Pole však i přes to nemohla býti tak dobře obdělávána a následkem toho byla i menší úroda. Teprve ku konci války byli větší rolníci a to ještě staří sproštěni od vojenské služby, aby mohli svá hospodářství obdělávati.
Konec války
Přes čtyři roky trvaly hrůzy válečné a naděje na mír v r. 1918 byly stále větší. Rakouská i německá vojska utrpěla veliké porážky a tak Rakousko 27. října 1918 kapitulovalo. I zpupné Německo, ztrativši podporu svého spojence, kloní se k míru. Stará monarchie rakousko–uherská se rozpadá a mizí z mapy evropských států. Světem letí heslo „Sebeurčení národů“ proklamované americkým presidentem a příznivcem našeho národa Wilsonem a naším tatíčkem Masarykem. A na základě tohoto hesla vzniká řada nových národních států, mezi nimiž je i náš obnovený samostatný stát – republika československá.
STÁTNÍ PŘEVRAT 28. října 1918
(opis – neupravováno)
Prohlášení samostatnosti
Veliká to byla pro nás chvíle, když 28. října 1918 samostatný stát československý opět vstoupil v život. Nepopsatelné nadšení zmocnilo se všeho českého lidu. Po celé svobodné naší vlasti rozhostila se láska a rozjitřila se radost. Lidé na potkání radostí tiskli si ruce, neznámí se objímali a druh druhu sliboval pomoc. Bezmezné nadšení vzplanula po všech naších zemích. Vlající prapory, hlahol zvonů a písní ohlašovaly lidu československému, že odvěký jeho sen a touhy po svobodě jsou splněny.
Odezva ve Štěměchách
Zpráva o samostatnosti státu československého přijata byla zdejšími občany s nadšením. Škola i některé domy ozdobeny byly prapory a odstraňovány obrazy císaře a vše, co na nenáviděné Rakousko upomínalo. Oslava prohlášení samostatnosti konala se první neděli v listopadu 1918. Na silnici u kapličky postavena byla brána s příhodnými nápisy. Domy ozdobeny byly prapory, věnci apod. Slavnost začala v 2 hodinách odpoledne. Zahájil ji starosta obce, který po celou válku úřadoval, Jan Dokulil, rolník č. 20. Na to o významu 28. října promluvil Jan Lysák, zdejší správce školy, ř. učitel Vincenc Skála z Předína a sl. Lidmila Sklenářová z Předína. Slavnost byla zakončena průvodem po obci za doprovodu hudby z Opatova a zpěvu národních písní. Zapěním národní hymny byla slavnost ukončena. Na „České srdce“ bylo o slavnosti vybráno 120-Kč.
ŠTĚMĚCHY obcí v svobodné republice
Návrat vojínů
Radost ze šťastného pro nás konce války byla stupňována návratem vojínů, z nichž mnozí po celou válku svého domova neviděli. Po zhroucení rakouské fronty na Piavě v Itálii vojáci opouštěli bojiště a přeplněnými vlaky a i pěšky vraceli se do svých domovů. Také někteří zajatci z Ruska se navrátili, někteří i po čtyřletém zajetí. Byli všemi radostně uvítáni.
Příjezd pres. Masaryka do vlasti
V sobotu 21. prosince 1918 přibyl do Prahy první president republiky T. G. Masaryk, vítán jsa celým národem jako dosud nikdo. Byla uspořádána slavnost, na které správce zdejší školy Jan Lysák poukázal na nehynoucí zásluhy presidentovy o naší samostatnost
Oslava stát. svátku 1. / V.Národní svátek 1. květen 1919 byla oslaven stromkovou slavností – zasazením lípy „Svobody“ před školou. Slavnost začala za přítomnosti obecního zastupitelstva, místní školní rady a občanů odpoledne o 2 hodině. Lípa „Svobody“ okrášlena národními barvami byla nesena v průvodě žákem Františkem Šabackým po obci za doprovodu hudby a zpěvu vlasteneckých písní na místo zasazení. Lípu sázeli: správce zdejší školy Jan Lysák, učitel Vincenc Čech, starosta obce Jan Dokulil a člen obecního zastupitelstva Cyril Trnka. Správce školy promluvil pak o významu 1. května, sázení a šetření stromků. Školní mládež přednesla báseň a zazpívala píseň. Na to správce školy doporučil lípu „Svobody“ do ochrany občanstva a mládeže. Zapěním hymny slavnost byla skončena.
Volba obecního zastupitelstva
Dne 15. června 1919 konala se ve školní budově volba obecního zastupitelstva (15 členů) dle nového volebního řádu do obcí. Volilo se dle poměrného zastoupení. Strana republikánská dostala 4 mandáty, sociálně demokratická 6 mandátů a strana lidová 5 mandátů. Za stranu republikánskou byli zvoleni: Šabacký Josef č. 15, Dokulil Jan č. 20, Sochna Jan č. 8 a Milbach Josef, za stranu sociálně demokratickou Prchal Alois, Ondráček Jan, Fenik Karel, Dokulil Jan, Pařízek Václav, Šoustal Ad., za stranu lidovou Ondrák Matěj, Sochna František, Trnka František, Špaček František, Zvěřina František. Starostou zvolen byl Sochna František č. 55
Mír versailský
Dne 28. června 1919 podepsali Němci mír t. zv. versailský, který byl vítěznou dohodou diktován. Podepsaný mír má nesmírnou důležitost pro nás neboť stanoveny v hlavních rysech hranice naší republiky.
Oslava 28. října
Oslava prvního výročí našeho osvobození byla pořádána ve škole se školní mládeži i dospělými s následujícím programem: 1. promluva správce školy o významu 28. října 1918, básně: „Náš tatíček“, „Domov“, „Jsem Čech“. Písně „Slyšte věční“, „Bývali Čechové“. Zapěním národních hymen slavnost byla ukončena.
Povaha roku 1919
Rok 1919 byl studený. Jaro nastalo pozdě a ještě o svátcích velikonočních 22. dubna napadlo mnoho sněhu. Jarní setí počalo až na začátku měsíce května. Celkové počasí bylo chladné a deštivé. Žně počaly po 15. srpnu a trvaly do konce září. Přesto úroda byla celkově dobrá. I ovoce bylo hojně, jenže nedozrálo. Koncem října napadlo mnoho sněhu. Na stromech bylo ještě ovoce hlavně švestky a mimo to i zelené listí. Větve se lámaly. Ovoce nastalými velikými mrazy pomrzlo. Na polích byla ještě sem tam ozim. Pšenice, brambory, luštěniny, jetel vše pod sněhem. Sníh zůstal ležeti po celý listopad. Teprve počátkem prosince sníh na krátko slezl a lidé mohli něco brambor a ostatní plodiny skliditi. Ostatní brambory, klidili až na jaře, ovšem pomrzlé. Zima byla velice mírná.
Oslava 70 narozenin Masarykových
Na oslavu 70. výročí narozenin presidentových dne 7. března 1920 byla uspořádána slavnost. Děti školní za vedení sboru učitelského v hostinci pana Kružíka zahrály divadelní hru „ Pro tatíčka presidenta“ od J. Průchy. Na konec byl živý obraz: „Hold presidentovi“.
Požár ve dvoře
Dne 29. března 1920 o 7 hodin ráno vypukl ve dvoře nájemce Goldmana oheň. Chytila se stáj. Na půdě bylo uloženo hojně píce pro dobytek, hlavně sena. Vál dosti prudký vítr od východu, takže byly ohroženy domy č. 3, 49 a 4, kryté většinou šindelem. Následkem zanesení jiskry chytla se již střecha v domě čís. 4. Nebezpečí bylo včas zpozorováno a uhašeno. Na štěstí oheň byl tlumen křidlicí na střeše, takže nevypukl v plné prudkosti. Včasným zakročením zdejšího hasičského sboru a hasičského sboru z Předína byl požár po delší námaze zdolán. Raněny byly tři osoby.
Oslava 1. května 1920 (opis – neupravováno)
Národní svátek první květen byl oslaven uspořádáním stromkové slavnosti a zasazením dvou lip. O významu národního svátku 1. května promluvil správce školy Jan Lysák.
Volby do nár. shromáždění
V roce 1920 konaly se volby do poslanecké sněmovny a do senátu. Voleb do poslanecké sněmovny ze 255 voličů zúčastnilo se celkem 233 voličů a odevzdáno bylo 232 platných hlasů. Sociální demokraté obdrželi 51 hlas, lidovci 64 hlasy, národní socialisté 14 hlasů, živnostníci 7 hlasů, strana republikánská /agrární) 87 hlasů, národní demokraté 9 hlasů. Do senátu ze 234 voličů se zúčastnilo volby 211 voličů, kteří odevzdali 210 platných hlasů, z těch obdrželi nár. soc. 10 hlasů, sociální demokraté 52 hlasů, agrárníci 66 hlasů, nár. demokraté 3 hlasy, živnostníci 8 hlasů, lidovci 70 hlasů, Němci 1 hlas.
Pomník padlým vojínům
Po příkladu jiných obcí byl i u nás péči „Omladiny“ za finanční i morální podpory veškerého obyvatelstva postaven pomník vojínům padlým ve světové válce 1914 – 1918 a všem, kdož následkem válečných útrap ve vojenské službě zemřeli. Pomník byl objednán od kamenického mistra Smolína z Třebíče. Nahoře jest relief Krista a pod ním jména padlých a zemřelých vojínů: Bobek Karel, Bazala Karel, Bobek Ludvík, Dokuli Jan, Janík Boh., Svoboda Frant., Stanislav Osv., Sochna Ad., Bobek Ludvík, Binka Josef, Bartejs Jan, Dokulil Jan, Pospíchal Václav, Svoboda Ant., Šoustal Jan, Šoustal František, Šabacký František, Trnka Boh., Trnka Jarosl. a Veselý Jan. Vykládá se, že „Omladina“ při uvádění jmen na pomníku počínala si stranicky a zvláště nepřátelsky že se stavěla proti uvedení jména zdejšího definitivního učitele Aloise Šmikmátora, jehož neuvedla ani na desce, která dodatečně v roce 1926 byla do pomníku vsazena. Na této desce jsou uvedena tato jména: Hobza František, Sedlák Josef, Šoustal František a Tuma Jan. Pomník posvětil p. farář z Předína Jaroslav Fridrich. Po posvěcení pomníku se vesele tančilo.
Povaha roku 1920
Rok 1920 byl chladný. Jaro sice záhy nastalo, bylo však chladné, V květnu mrazy poškodily na ovocných stromech – hlavně švestkách – květ. Švestek pak bylo málo. Léto bylo též chladné a deštivé. Žně začaly počátkem srpna. Úroda byla celkově dobrá, hlavně ovsa, jetele, brambor, řepy a luštěnin. Žito, které špatně odkvetlo sypalo méně. Zima sněhem se ohlásila již počátkem listopadu a v prosinci napadly pak takové spousty sněhu, že následkem jeho tíže a jinovatkou mnoho stromů v lese bylo polámáno. O vánocích sníh roztál a zima byla pak mírná a bez sněhu, takže v lednu 1921 rolníci na poli orali.
Sčítání lidu
Podle nařízení vlády republiky československé bylo provedeno sčítání lidu dne 15. února 1921. V obci napočítáno 537 obyvatelů – o 10 méně než při sčítání lidu v r. 1910. Všichni obyvatelé byli národnosti české. Dle náboženství byl 1 bez vyznáni, 1 evangelík a ostatní příslušníci církve římsko-katolické.
Oheň na dvoře
Dne 28. září povstal v 10 hod. večer ve dvoře nájemce Goldmana oheň. Shořela kolna na dvoře, kde byla uložena ze stohu sláma, již zlisovaná a k odvezení na dráhu připravená. Bylo úplné bezvětří a oheň zdejším hasičským sborem omezen na kolnu. Kromě slámy shořely vozy, orné nářadí a značně poškozena parní lokomobila. Příčina požáru zůstala nevysvětlena.
Povaha roku 1921 (opis – neupravováno)
Rok 1921 byl tak suchý, že lidé již dlouho takového sucha nepamatovali. Na počátku jara trochu pršelo a pak ani nekáplo. Obloha byla stále bez mraků a bouřek. V červenci panovala veliká vedra. To mělo vliv na úrodu. Žito se sice urodilo, ale jař byla špatná. Hlavně píce pro dobytek bylo málo a špatně zaživená. Dobytek onemocněl změknutím kostí a hynul. Ve zdejší obci onemocnělo 51 kusů hovězího dobytka, který se prodával pod cenu. Ovoce většinou suchem opadlo. Pršeti začalo až v polovice srpna.
Parcelace dvora
Osvobozením naší vlasti lámou se zároveň poslední zbytky panské moci, kterou dával pánům jich majetek půdní. Česká půda vrací se spět drobnému českému zemědělci, jemuž v dávných dobách buď násilím nebo lstí byla odňata. Nastala pozemková reforma, kterou prováděl státní pozemkový úřad v Praze. Již v prvním pracovním období (1921-1924) dochází k pozemkové reformě u zdejšího dvora, nenáležejícího velkostatku býv. hraběte Bed. Chorinského na Sádku. Orná půda mimo lesy byla rozdělaná mezi drobný lid zemědělský. Celková výměra dvoru byla 112 ha. K přídělu se přihlásilo 216 žadatelů, kteří požadovali až 437 ha půdy před rozdělováním půdy měli lidovci schůzky, v nichž nabádali občanstvo, aby pole přidělená z velkostatku si nebrali, tvrdíce, že přijdou o pole i peníze. Rozdělování půdy je prý proti božímu přikázání „Nepožádáš cizího majetku!“ Proti přídělu bojovali prý lidovci i tiskem a také kněží o parcelaci se nepříznivě vyjadřovali. Tím způsobem prý mnoho lidí se přídělu zřeklo. Mimo to mnoho lidí, kteří o panskou půdu se ucházeli, bylo odraženo vysokými přídělovými cenami. Za míru pole stanovena průměrná cena 780 Kč, za louku pak 1.100 Kč. Tím způsobem se stalo, že 52 ha půdy zbylo. Z této zbylé půdy utvořen byl zbytkový statek, který koupili dva rolníci z Předína“ p. Frant. Jeřábek a Fran. Šilhavý za 180.000 Kč
Družstvo lihovaru ve Štěměchách
S prováděním pozemkové reformy souvisí i združstevnění zemědělského průmyslu. U nás jednalo se o združstevnění lihovaru při rozparcelovaném velkostatku, poněvadž osevná plocha pro lihovar parcelací dvora se velmi zmenšila. Lihovar ve Štěměchách zřízen byl nájemcem dvora Kašparem Goldmanem, takže pod zábor spadaly jen budovy, kdežto stroje byly soukromým majetkem nájemce. Od roku 1914 se v lihovaru nepracovalo, takže celkový stav jeho byl velmi ubohý. Odborníci, kteří zařízení prohlíželi, vyslovovali své podivení nad nepořádkem v lihovaru panujícím. Když byl dvůr ve Štěměchách určen k parcelaci, odvezl nájemce nejdůležitější stroje (měděný deflecmátor a rectifikátor) na Sádek a nahradil je železnými, které již nebyly k potřebě. Z celého zařízení v dobrém stavu byl jen parní stroj o 14 HP.
Za příčinou obnovy a převzetí lihovaru bylo usilováno o utvoření družstva. Práce přípravné konal říd. uč. František Boudar z Římova. Ustavující valná hromada družstva konána byla 25. května 1922 ve Štěměchách, na níž starosta družstva zvolen byl říd. učitel Fr. Boudar z Římova, místostarostou Jar. Polívka z Předína, pokladníkem Cyril Trnka ze Štěměch. Za členy správní rady zvoleni: Fr. Šenekl, rolník z Opatova, František Jeřábek, rol. z Předína a Josef Dokulil, rolník ze Štěměch. Do první dozorčí rady zvoleni: Karel Spurný, rol. z Opatova, Fr. Sklenář, domkař z Opatova, Václav Kovář, rol. z Předína (předseda), Josef Milbach, obchodník a Josef Kasáček, rolník ze Štěměch. Družstvo se však na kupní ceně s majitelem strojů nedohodlo. Tím a jinak i různými jinými machinacemi k obnově lihovaru nedošlo.
Manifestace ve prospěch poz. reformy (opis – neupravováno)
Ve prospěch pozemkové reformy byla ve zdejší obci dne 27. srpna 1922 manifestace. Sešlo se mnoho lidí i z okolí. Před školou byl tábor lidu, na němž o důležitosti pozemkové reformy promluvil řídící učitel Boudar, pan Josef Kopuletý aj. Po táboru byla veselice.
Povaha roku 1922
Zima byla mírná, sněhu málo. Na jaře při tání voda po umrzlé půdě stekla, aniž by se do země vpila. Jaro bylo opět velmi suché a začalo pořádně pršet, teprve počátkem července. Poté pršelo již vydatněji. Léto však bylo již chladné a vlhké. Trvajícím suchem z jara byla poškozena jař a pícniny. Za to však se urodilo neobyčejně mnoho brambor jak dávno již nikdo nepamatoval. Byly proto laciné 1 q stál 8 – 12 Kč. Ovoce bylo též hojnost, ale špatně dozrálo.
Úprava hřiště ve „Tvrzi“
Při parcelaci dvora zabrána byla obcí „Tvrz“, která pomocí hasičského sboru a některých občanů byla upraveny na školní hřiště. Trní a hloží vysekáno, hromady kamení, zbytky to starého zdiva odstraněny, takže starodávný ráz „Tvrze“ neutrpěl a hlavní zbytky bývalé staré „Tvrze“ zeď a t. zv. Komín a okolní zbytky zdiva zůstaly nedotčeny. Tím nabylo se nynějšího volného prostranství k tělocviku pro žactvo. Aby na hřiště byl snadnější přístup, byla upravena cesta okolo zahrady p. Fr. Jeřábka a přes příkop byl udělán můstek.
Stromková slavnost ve „Tvrzi“
Na oslavu 1. května 1923 a na paměť, že panská půda opět přešla do rukou našich dohodlo se obecní zastupitelstvo, místní školní rada a hasičský sbor uspořádati ve Tvrzi dne 12. května 1923 stromkovou slavnost. Při slavnosti byly ve Tvrzi slavnostním způsobem zasazeny tři lípy. Jednu zasadila místní školní rada s obecním zastupitelstvem, druhou školní dítky s učitelským sborem a třetí hasičský sbor.
Veliký požár
Dne 14. května 1923 v ½ 12 hodině v poledne vypukl u Františka Dokulila č. 22 oheň. Vznikl nad obytným stavením na půdě (prý od komína). Celé stavení, stáje, kolny, stodola byly hned v plameni, neboť střechy byly šindelové. Vál východní vítr a dosti silný, takže jeho soused Karel Horký ohni se neubránil. Shořela mu stodola, kolna, stáj, obytné stavení, které měl nově postaveno. Najednou počal váti vítr jihovýchodní a přenesl oheň na stodolu, kolnu a stáj Jana Dokulila č. 20. Dále se rozšířil na kolničku Jana Horkého č. 50 a stodoly Jana Bazaly č. 19 a Fenika Karla čís. 16. Mezi tím počalo hořeti u souseda z druhé strany Antonína Kováře č. 24. Shořela mu stodola, kolna, stáje a obytné stavení a Josefu Kovářovi č. 73 shořela stodola a kůlna. Mimo to shořelo několik kusů vepřového dobytka, hospodářské nářadí a skromné zásoby píce.
Zdejší hasičský sbor byl ihned pohotově, ale záchranné práce byly ztěžovány prudkým větrem a snadno zápalnou krytinou, neboť střechy byly většinou šindelové a doškové. Na dvorech pak bylo dosti zásob dřeva a otýpek. Z přespolních sborů hasičských dojel první sbor předínský a to právě včas, neboť počalo již hořeti na druhé straně, kde nikoho nebylo. Déle pak hašení ohně se zúčastnili tyto hasičské sbory: římovský, z Horních markvatic, kojetický, rokytnickým a třebíčský s motorovou stříkačkou. Oheň konečně po delší námaze o ½ 2 hod. odpoledne byl zdolán, hlavně pomocí sboru třebíčského. Oheň byl značný a z daleka viditelný, takže u ohně shromáždilo se mnoho lidí i z okolních obcí, více však diváků než pomahačů.
Škoda byla většinou hrazena pojištěním. K úrazu nepřišel nikdo jen jeden hasič ze Štěměch následkem otravy jedovatými plyny omdlel. Brzy se však zotavil.
Volby do obecního zastupitelstva (opis – neupravováno)
Dne 16. září 1923 konaly se ve škole volby do obecního zastupitelstva. V těchto volbách dostala strana lidová 133 hlasy, strana komunistická 51 hlasů, neodvislá domovina 49 hlasů a strana republikánská 22 hlasy. Poněvadž se opět volilo podle poměrného zastoupení, dostala strana lidová 8 mandátů, komunisté 3 mandáty, domovina také 3 mand. A strana republikánská 1 mandát. Starostou obce byl zvolen Josef Dokulil ml. č. 45, který sám za republikánskou stranu byl zvolen.
Nepořádky v obecním hospodářství
Počátek úřadování nově nastupujícího starosty Josefa Dokulila byl velmi svízelný, neboť v obecní pokladně byl nevysvětlitelný schodek 16.676 Kč. O úhradu tohoto schodku veden byl dlouhý soudní spor, dle jehož výsledku tento schodek předepsán byl k úhradě bývalému starostovi Františku Sochnovi. Jeho polovice majetku byla mu zabavena a v soudní dražbě prodána. Přičiněním nově úřadujícího starosty Josefa Dokulila byl soudní prodej zrušen a schodek pak měl býti hrazen pronajmutím poloviny pozemků náležejících p. Františku Sochnovi. Nájemné pak mělo plynouti do obecní pokladny. Tento návrh schválil soud i obecní zastupitelstvo, čímž bývalému starostovi Františku Sochnovi zachráněn byl jeho majetek, neboť po umoření dluhu opět mu pozemky připadnou.
5. výročí samostatnosti
Páté výročí samostatnosti republiky českoslovesnké oslaveno bylo přednáškou správce školy J. Lysáka a divadlem „Za cizí hříchy“.
Povaha r. 1923
Rok 1923 byl příznivý. Úroda obilí byla dobrá. Ovoce však bylo málo. Podzim byl velice teplý, skorem beze sněhu. Mrznouti a sněžiti počalo až před vánocemi.
Samaritánská četa
V roce 1924 zřízena byla u zdejšího hasičského sboru t. zv. samaritánská četa, jejímž úkolem má býti první pomoc při poranění apod. Do kursu vyli vysláni: Bazala František, Zvěřina František a porodní asistentka Terezie Hobzová. Náklad spojený s návštěvou kursu uhradila účastníkům obec.
Oslava památky Husovy
Ve zdejší obci po prvé velkolepým způsobem byla dne 6. června 1924 oslavena památka Husova. U školy seřadil se průvod a s hudbou odebral se na „Královský kopeček“, kde zapálena byla hranice. Slavnost byla zahájena proslovem říd. uč. Jana Lysáka. O Husovi a jeho významu a dějinách českých a světových promluvil pan říd. učitel Vinen Skála z Předína. Hudba zahrála píseň „Hranice vzplála“ a hymnu „Kde domov můj?“ Slavnosti se súčastnilo téměř všechno obyvatelstvo vesnice.
Založení spolku „Pokrok“
Jelikož mnoho mládeže se s omladinou ideově rozešlo, rozhodl se pan Karel Horký po dohodě s říd. učitelem Janem Lysákem založiti v roce 1924 vzdělávací nepolitický spolek „Pokrok“. Účelem nově zřízeného spolku bylo pořádání divadel, přednášek a pěstěním zpěvu povznésti kulturní stav obyvatelstva štěměšského. Počátky činnosti „Pokroku“ byly velmi svízelné, neboť spolek narážel na odpor skoro všeho obyvatelstva. Avšak asi 17 nadšených prvních členů nedalo se žádným nezdarem odraziti a svou obětavou prací získávali spolku čím dál více sympatie obyvatelstva. Dnes většina obyvatelstva vývoj spolku sleduje příznivě a proti spolku „Pokrok“ stojí dosud ve fanatickém odporu pouze někteří členové omladiny a politické strany lidové, ač jim spolek „Spolek“ nikterak neubližuje.
Jednání o elektrisaci
Dne 22. února 1925 jednalo obecní zastupitelstvo o zavedení elektrického proudu do Štěměch. Popud k tomuto jednání daly západomoravské elektrárny. Obecní zastupitelstvo se o zavedení elektrického proudu do obce vyslovilo příznivě a ihned požádalo o státní subvenci a tak pomalu se k elektrisaci Štěměch připravovalo. V srpnu 1925 byla informační přednáška v Okříškách, na kterou byli vysláni členové obecního zastupitelstva Šabacký Josef a Milbach Josef, kteří tam jako zmocněnci obce podepsali, že obec Štěměchy se k elektrisaci připojuje.
Živelní pohroma
Dne 11, května 1925 o 5. hodině odpolední snesla ohromná bouře s průtrží mračen a krupobitím. Proudy vod odnášely v krátké chvíli různé hospodářské náčiní a strhly i několik mostů. Ornice s čerstvě nasázenými brambory byla snesena na louky. Rovněž na cestách a silnicích způsobeny nesmírné škody a cesty na mnoha místech byly po bouři nesjízdné.
Volby do nár. shromáždění
Dne 15. listopadu 1925 konaly se volby do národního shromáždění. Do poslanecké sněmovny ze 257 hlasů dostala strana konser. agrární 3, soc. dem. 1, živnost. 27, strana práce 2, Boudarovci 3, kom. 68, republikánská 38, lidová 113, německá 1 hlas. Výsledky volby do senátu se nepodařilo zjistiti.
ROK 1926
(opis – neupravováno)
Stavba chudobince
Již na konci roku 1925 jednalo obecní zastupitelstvo o nutnosti zlepšiti obecní chudobinec, který byl již v tak bídném stavu, že nebyl již schopen k obývání. V březnu 1926 pokouší se pak obecní zastupitelstvo starý chudobinec prodati a hodlá pak „sejpky“ na chudobinec přestavěti. Poněvadž však nikdo o koupi starého chudobince se neucházel, rozhodlo se obecní zastupitelstvo chudobinec starý zbořiti a postaviti budovu novou. Stavbu převzal stavitel Stanislav Neradil ze Želetavy a tak dne 12. července 1926 započalo se s vykopáváním základů. Cihly koupeny z Rokytnice. V říjnu 1926 byl nový chudobinec dostaven. Stavba chudobince vyžádala si nákladu asi 60.000-Kč
Státní podpora na obnovení cest
V roce 1926 dostala naše obec 4.300-Kč státní a 1.400-Kč zemské podpory k obnovení cest, které živelní pohromou dne 11. května 1925 byly velice zuboženy. Tímto nákladem se obzvláštně zvelebila cesta vedoucí k Dašovu. Důkladné opravy vyžádala si tato cesta u stodol, neboť přes toto místo v čas jarních nebo podzimních dešťů jen s těží bylo možno s naloženým povozem přejeti. Místo toto bylo rozšířeno a upraveno jako silnice.
Jednání o pravidel. autobusovou dopravě
Již od roku 1925 obstarával dopravu osob autobus jezdící z Třebíče do Želetavy. Ovšem doprava tato nebyla dosti pravidelná. V prosinci 1926 nabízí p. Mytiska z Třebíče, že bude pravidelnou autobusovou dopravu obstarávati. Nabídka přijata.
ROK 1927
(opis – neupravováno)
Chřipka
Na počátku roku 1927 rozšířila se opět po celé Evropě epidemická nemoc chřipka, která zasáhla i naši obec. Onemocněla jí většina obyvatelstva. Průběh nemoci byl však mírný, takže na životech si obětí nevyžádal.
Elektrisace
Na jaře roku 1927 bylo v naší obci velmi rušno, neboť dostávalo se jí toho, o čem se jí před několika lety ani nesnilo. Rozváděla se po Štěměchách elektrická síť. S pracemi počalo se již v březnu. Poprvé se rozsvítilo dne 1. června. Na oslavu tohoto důležitého okamžiku měla býti u p. starosty Dokulila pořádaná slavností schůze, která však byla znemožněna prudkou bouří. Bouře tato trvala skoro celou hodinu a liják byl tak prudký, že občané třeba že by se schůze byli rádi súčastnili, nemohli se k panu starostovi dostati.
Náklad na elektrisaci obce činil asi 116.000-Kč. Peníze byly opatřeny prodejem dřeva z obecního lesa, zpeněžením válečných půjček (získáno 41.000-Kč), výpůjčkou a státní subvencí, která činila 34.000-Kč. Vypůjčeno bylo 40.000-Kč na 6% úrok s ročním umořováním 5.000-Kč od p. Karla Horkého čís. 51.
Pravidelná doprava autobusová
Dne 1. dubna 1927 počíná Štěměchami pravidelně jezdit autobus po línce Třebíč – Želetava. Majitelem této autodopravy je p. Mytyska z Podklášteří. Tím dostává se naší obci spojení se světem a jakési náhrady za železnici.
Přestavba „sejpek“ na hasič. skladiště
Dne 7. září 1927 počalo se s přestavbou “Sejpek“ na hasičské skladiště. Přestavbu prováděl stavitel Neradil ze Želetavy. Náklad na přestavbu činil asi 11.000-Kč. Veškerý náklad hradí hasičský sbor. Práci spojenou s přivážením materiálu konali občané zdarma.
Volby do obec. zastupit.
Na neděli dne 16. října byly vypsány volby do obecního zastupitelstva. Všechny místní politické strany se k volbě horlivě připravovaly pořádajíce četné schůzky. Správce školy Bohumil Jonáš ve srozumění se starostou p. Josefem Dokulilem vycházejíce ze stanoviska, že příkrý a nepřátelský boj politických stran je na úkor klidné spolupráce pro povznesení obce a pro blaho všech občanů, rozhodli se pokusiti se o dohodu jednotlivých politických stran. Dohoda tato se jim také podařila. Na schůzí voličů, které se odbývala v hostinci p. Kružíka, vyzval správce školy voliče, aby zanechavše politického stranictví zvolili si zástupce do obecního zastupitelstva se zřetelem ke schopnostem a charakterem jednotlivcově, nikoliv však k jeho politické příslušnosti. A v těchto intencích také k sestavování jednotné občanské kandidátní listiny došlo. Avšak lidovci brzy po volbě žádali, aby u příslušníků jejich strany bylo připsáno, že byli zvoleni za stranu lidovou. Po jejich příkladu pak totéž činily i strany jiné a za jednotnou občanskou srtanu přihlásilo se jen několik málo zvolených. Tím nepolitický ráz voleb byl úplně setřen, což u mnohých občanů vzbuzovalo značné rozhořčení. Starostou byl zvolen p. Josef Šabacký č. 15 (lidovec).
28. říjen 1927
Deváté výročí trvání republiky československé bylo oslavováno školní slavností, večer pak přednáškou spr. školy a divadlem „V červáncích svobody“, kteréž sehrál místní vzdělávací spolek „Pokrok“.
První čestný občan
Ve schůzi obecního zastupitelstva, konané dne 22. listopadu 1927 byl první čestným občanem obce Štěměchy jmenován poslanec pan František Staněk ze Želetavy, bývalý ministr zemědělství.
Exekuční dražba obecní pokladny
Na konci roku 1927 vznikl spor obce se státním pozemkovým úřadem, který požadoval zaplacení druhé polovice ceny za „Tvrz“. Obnos tento však měl platiti p. Jan Svoboda čís.87, jemuž obec v téže ceně přenechala část obecního pozemku na dvůr. V tomže smyslu učinila obec smlouvu i se státním úřadem pozemkovým. Státní pozemkový úřad patrně nedopatřením požadoval zaplacení této částky na obci, čímž vznikl soudní spor a obecnímu úřadu byla zabavena obecní pokladna, která měla býti ve veřejné dražbě prodána. K dražbě se však žádný kupec nedostavil, takže obecní pokladna prodána býti nemohla. Později však se nedorozumění vysvětlilo a obec Štěměchy byla exekučního stíhání zproštěna.
Jednání o zřízení měšt. školy v Předíně
V prosinci 1927 bylo jednáno o zřízení měšťanské školy v Předíně. Jelikož zmíněná škola měla by důležitost i pro mládež štěměšskou, zasílá obecní zastupitelstvo předínské dotaz jak obec Štěměchy se na zřízení této školy dívá. Obecní zastupitelstvo štěměšské se zřízením měšť. školy v Předíně souhlasí, avšak k finanční podpoře se nezavazuje.
JUBILEJNÍ ROK 1928
(opis – neupravováno)
Přípravy k oslavě 10. výročí osvobození
Jubilejní rok 1928 počínal ve znamení příprav k oslavám 10tého výročí našeho osvobození z nadvlády Habsburků. K těmto oslavám chystal se stát jako celek i jednotlivé obce, spolky a různé korporace. Stát připravoval mohutnou výstavu soudobé kultury v Brně, obce na oslavu jubilea zvelebovaly školy a jiné veřejné budovy, zakládaly a sázely jubilejní lesy apod. Spolky pak chystaly četné slavnosti spojené s přednáškami.
Sdružení venkovské omladiny ve Štěměchách uspořádalo dne 4. března veřejnou přednášku, na níž promluvila paní M. Svobodová – Sadovská, bývalá odborná učitelka z Třebíče, politicky organizované ve straně lidové. Celkový ráz přednášky byl velice tendenční. Řečnice v této své přednášce vykládala české dějiny stranicky a hleděla seslabiti význam našich národních velikánů, zvláště Husa a Komenského. O Komenském, jehož po dnes ctí téměř celý svět, jako „učitele národů“ prohlásila, že mu chyběla hluboká vzdělanost. Naproti tomu o jezuitech, že byli „světýlka českého národa. Pálení českých knih jezuity omlouvala tím, že prý by se musely pro ně stavěti několika patrové budovy. Ke konci své přednášky útočila na svobodnou školu republikánskou a na pokrokové učitelstvo, volajíce po škole konfesijní. Přednášku svou ukončila pak výzvou, aby mládež hojně vstupovala do místní „Omladiny“. Úplný souhlas našla však jen u některých straníků, kdežto u lidí pokrokových narazila na živelný odpor, který se projevoval již za přednášky hlasitými projevy nevole. Po přednášce pak došlo k vášnivým výměnám názorů a jen s největším vypětím sil podařilo se několika rozvážným občanům zabrániti rvačce. Ještě dlouho po této přednášce panoval v obci neklid. Omladině však asi tato přednáška neprospěla, ba naopak přibylo mnoho členů vzdělávacímu spolku „Pokrok“.
Požár
V pondělí dne 11. června o 1/26 hodině večer vypukl z neznámé příčiny ve stavení pí. Šabacké oheň, který v krátké době strávil i stavení Dokulilovo a stodůlku patřící p. Bazalovi, jemuž chytalo se již také obytné stavení. Dík včasnému zakročení hasičstva, jímž dalšímu rozšíření požáru bylo zabráněno. K požáru dostavily se hasičské sbory: z Předína, z Římova, z Roketnice a motorová stříkačka z Třebíče. Dobře bylo, že nevanul západní vítr. Při větru opačném nebezpečí rozšíření požáru bylo by mnohem větší, jelikož stavení, která jsou s druhé strany, jsou oddělena pouze úzkou cestou a stromy, které tam jsou, stěží by byly rozšíření se požáru dovedly zabrániti. Postižení byli jen částečně pojištěni, takže škoda, kterou požárem utrpěli, je značná. Nejhůře snad byla postižena požárem vdova pí. Šabacká, která neměla pojištěnu ani 1/3. K úrazu při požáru přišel hasič Adolf Bobek, který byl popálen na tváři a krejčí Rudolf Fojt, jenž si rozmačkal prst na pravé ruce při pumpování. Jiných úrazů nebylo.
Tatíček Masaryk projíždí Štěměchami
Navždy zůstane pro naší obec památným dnem středa 13. června 1928, neboť v tento den projížděl a zastavil se ve zdejší obci první president republiky T. G. Masaryk. Již několik dní před příjezdem našeho milovaného pana presidenta, tatíčka Masaryka, činily se horlivé přípravy k jeho uvítání. Příprav těchto súčastnilo se činně všechno obyvatelstvo vesnice. Zvláště dorost, soustředěný v místním osvětovém spolku „Pokrok“, horlivě pracoval na přípravách k okrášlení naší chudobné vesničky.
K uvítání pana presidenta postaveny byly dvě pěkně upravené slavobrány. Na první byl umístěn veliký státní znak a pod ním nápis „Buď vítán“. Na druhé bráně byl umístěn znak střední a nápis „Buď zdráv“. Celá cesta přes vesnici byla vyzdobena ověnčenými stromy a prapory. Veškeré přípravy k uvítání byly hotovy již v úterý večer, dne 12. června. S netrpělivostí byl očekáván příští den. Krásné a teplé jitro dávalo tušiti pěkný den. Od časného rána vypadaly Štěměchy jako o největším svátku. Lidé svátečně ustrojení upravovali ještě tu a tam svoje příbytky, zahrádky, okna atd. Také pomník padlým byl pěkně ozdoben a k němu jako čestná stráž postavil se ruský legionář Antonín Dokulil se sl. Ludmilou Horkou, oba v kroji. Podél cesty pak zaujali místo občané zdejší i z okolí. Také veškeré žactvo zdejší s kyticemi a praporky zaujalo místo při silnici, kudy měl pan president jeti. Ke zdejším žákům připojilo se žactvo z Heraltic. Místní hasičský sbor utvořil špalír po obou stranách silnice. Všichni již netrpělivě vyčkávali příjezdu pana prezidenty.
Pan president ve Štěměchách
Asi o ½ 11 hodině objevilo se první auto, v němž jel pan vrchní rada politické správy z Třebíče Navrátil, který oznámil, že pan president jede ve třetím voze. Všech zmocnilo se rozechvění a každý cítil velikost okamžiku, který se kvapem blížil, přejelo auto druhé a teď – teď měl již nastati onen okamžik, kdy měli jsme popatřiti tváří v tvář našemu milovanému Osvoboditeli. Každá minuta zdála se věčností. Konečně zvuk automobilové houkačky a hukot motoru ohlašoval příjezd třetího vozu, v němž měl přijeti pan president. Nadšené a hlasité pozdravování občanů stojících na začátku vesnice tuto domněnku potvrdilo. A v zápětí zvolna vyšinul se zatáčky automobil vezoucí našeho drahého osvoboditele tatíčka Masaryka. Nepopsatelné pohnutí zmocnilo se všech diváků a mnohým z nich při spatření stařičkého, avšak dosud svěžího Osvoboditele bezděky vstoupily slzy do očí, slzy radosti, že spatřily toho o němž tolik krásného slýchávali. Na hřímavé „Na zdar“ odpovídal pan president úsměvem a pokynem ruky. Ačkoliv auta pana presidenta jelo velmi zvolna, zdálo se, že přímo letí. Na konci vesnice u vyhořelých domků se pan president zastavil. Místo toto bylo úplně opuštěno, poněvadž obyvatelstvo bylo shromážděno dole ve vsi. Zůstala tam pouze požárem postižená vdova pí. Šabacká s několika sousedkami. Před příjezdem pana prezidenta zastavil u spáleniště pan vrchní rada politické správy v Třebíči J. Navrátil ještě s jedním pánem z průvodu, a ten vyplatil požárem postižené vdově Šabacké 4.000-Kč jako dar od pana presidenta. Obdarovaná děkovala a chtěla svůj dík projevením políbením ruky, ale přítomní pánové pravili, aby jim neděkovala, nýbrž panu presidentovi. Sotva auto s oběma pány odjelo, objevilo se auto pana presidenta, který také dal u spáleniště zastaviti. A tu obdarovaná vdova obešla auto pana presidenta, vzala pana prezidenta za ruku, chtějíc mu ji políbiti. Pan president však zjevným posunkem a slovy „Nechte, nechte“, díky odmítl. Na to obdarovaná pravila: „Zaplať Pán Bůh, pane presidente, já jsem tady dostala od nich dar 4.000-Kč.“ Pan prezident odpověděl: No, já na vás budu ještě pamatovati“. Pomalu odjížděl. Poněvadž ostatní požárem postižení nebyli přítomni, poslal jim pan prezident každému 2.000-Kč odpoledne k panu starostovi.
Jakmile obyvatelstvo, shromážděné dole ve vsi se dozvědělo, že pan president zastavil u spáleniště, utíkali všichni v divém chvatu, aby ještě alespoň na okamžik spatřili drahého svého Osvoboditele. Avšak přišli již pozdě. Pan prezident byl již na vesnicí. Zpráva, že pan president obdaroval chudičkou, požárem zničenou vdovu, měla ohromný účinek. Mnohý, kdo se to dozvěděl plakal pohnutím nad dobrotou pana presidenta.
U horní brány vesnice za celou obec pozdravili jej naposled starci z vesnice, kteří při průjezdu pana presidenta branou ukázali mu nápis:“Buď zdráv!“, přejíce mu tak dlouhého a trvalého zdraví jménem všech občanů.
Průtrž mračen
Dne 10. září o ½ 3 hodině odpoledne snesla se nad Štěměchami prudká bouře s průtrží mračen. Liják s kratičkými přestávkami trval plné tři hodiny. Bouře tato vychrlila tolik vody, že v krátké době místo před školou podobalo se rybníku. Břehy potoka nestačily pojmouti tolik vody, takže potok se rozlil a způsobil značené škody na cestě před školou. I cesty polní a silnice byly bouří značně poškozeny a místy byly po bouři naprosto nesjízdné. Také v některých staveních voda zle řádila, vnikala do stodol, do chlévů a do bytů a nejednomu hospodáři způsobila značnou škodu. V polích však bouře mnoho nepoškodila, poněvadž úroda byla již většinou sklizena.
Oslava 10tého výročí naší samostatnosti
Dlouho před výročím památného dne našeho osvobození chystalo se obyvatelstvo štěměšské k důstojné oslavě desetiletého trvání naší republiky.Obecní zastupitelstvo společně se zástupci místních spolků světovou komisí se usneslo, aby desáté výročí naší samostatnosti oslaveno bylo v naší obci ve znamení bratrské lásky a vzájemné spolupráce, dle čehož byl vypracován i program slavnosti.
V sobotu 28. října, v předvečer historického dne, uspořádán byl lampionový průvod do „Smrčí“, kde zapálena byla hranice, při jejíž září správce školy Bohumil Jonáš krátkým proslovem naznačil cesty, jimiž se národ náš za svým osvobozením ubíral. Když hranice doplála, odebrali se přítomní, jichž bylo asi 100, k pomníku padlých vojínů, kde krátkým proslovem vzpomenul jich spr. školy. Zapěním státních hymen večerní slavnost byla ukončena.
V neděli dne 28. října o ½ 9 hodině ráno sešlo se občanstvo, hasiči i školní dítky u školy a v průvodu za zvuků místní hudby odebralo se k pomníku. Tam slavnost zahájil starosta obce pan Josef Šabacký. Po zahájení zapěli členové spolku „Pokrok“ se žactvem sbor „Anděl lásky“, Slavnostní přednášku měl správce školy Bohumil Jonáš. Po ukončení přednášky zahrál místní hudební kroužek národní hymny. Několik žáků pak přednášelo báseň. Po přednesu básní náčelník místního sboru dobrovolných hasičů vyzval přítomné členstvo, aby vzdalo hold republice a složilo slib věrnosti, což bylo i vykonáno a slavnost zapěním státních hymen, byla ukončena. Po slavnosti byl promenádní koncert, který trval do 12ti hodin. O 2 hodině odpoledne sehrálo členstvo „Pokroku“ divadelní představení „Zvony“.
Účast na slavnosti byla značná. Dlužno však poznamenati, že mnoho občanů organizovaných ve straně lidové se slavnosti – jak ráno, tak i odpoledne – důsledně vyhnulo.
Volby do okresního a zemského zastupitelstva
Dnem 1. prosince 1928 vstoupila v život reforma politické správy, v důsledku čehož provedeny byly dne 2. prosince volby do okresních a zemských zastupitelstev. Do okresního zastupitelstva odevzdáno bylo ve zdejší obci 232 platných hlasů, z nichž jednotlivé strany obdržely:
1. sociálně demokratická 18 hlasů,
2. národně socialistická 2 hlasy,
3. republikánská 60 hlasů,
4. komunisté 35 hlasů,
5. národně demokratická 2 hlasy
6. živnostenská 14 hlasů
7. lidová 101 hlasů
Do zemského zastupitelstva odevzdáno bylo 231 platných hlasů, z nichž obdržela strana:
1. sociálně demokratická 18 hlasů,
2. národně socialistická 3 hlasy
3. republikánská 62 hlasy,
4. komunistická 34 hlasy
5. národně demokratická 2 hlasy,
6. živnostenská 14 hlasů,
7. lidová 97 hlasů
Jeden hlas dostali – pravděpodobně omylem – Němci
Povaha roku 1928
Zima 1928 byla v celku mírná, sněhu bylo málo. Za to však vyznamenávala se častou a vydatnou jinovatkou. Mnoho ovocných stromů bylo polámáno. Také na stromech lesních na místech nechráněných natropila jinovatka nesmírných škod, takže celá taková místa musela býti proměněna v paseky. Sloupy elektrického vedení nesly na sta q nachytaného ledu, takže dřevěné sloupy pod touto tíži lámaly se jako třísky a mohutné železné stožáry ohýbaly se až k zemi jako slabé proutky. Jaro pozdě začínalo a bylo celkem chladné. Úroda z počátku byla velice ubohá. Teprve pozdější tepla a občasné vláhy vše spravily. V létě, zvláště v měsíci červenci panovala nesnesitelná vedra. Podzim byl dosti příjemný a celý téměř uplynul bez sněhu a větších mrazů.
ROK 1929
(opis – neupravováno)
Volby do zákonodárného shromáždění
27. října konaly se ve škole volby do obou sněmoven Národního shromáždění. Při volbách do poslanecké sněmovny obdrželi:
senát:
1. komunisté 30 hlasů komunisté 26 hlasů
2. nár, soc. 4 ² nár. soc. 4 ²
3. soc. dem. 26 ² soc. dem. 22 ²
4. nár. dem. 1 ² něm. obch. 1 ²
5. str. lidová 101 ² lidovci 90 ²
6. str. republ. 64 ² str. republ. 56 ²
7. str. živnost. 11 ² str. živnost. 16 ²
8. něm. kř. soc. 1 ² něm. křest. soc. 1 ²
Obecní váha
Obecní zastupitelstvo provedlo velmi účelnou investici postavením obecní váhy. Stavba, která si vyžádala nákladu asi 14.000 Kč, byla umožněna darem zál. spolku „Svépomoc“ v Předíně a místní hosp. záložny. Oba peněžní ústavy věnovaly po 3.000 Kč.
Povaha roku, vichřice, krupobití
Počasí bylo celkem příznivé, takže byla naděje pěknou úrodu. 4. července však dostavila se vichřice, která nadělala značných škod v lese a na lukách. Ke konci července byla úroda zničena z 50% krupobitím, které postihlo nejvíce Frenštát a Davdovec.
