Jak starý Papoušek k povolení přišel.
To jsem jednoho nádherného červnového rána vyrazil zase na zmije. Doneslo se mi, že v Předíně jsou taky pěkné . Vzal jsem to po státní silnici přes Štěměchy k Předínu, neboť kvůli uzavírce, zde nemají jezdit žádné automobily natož kamiony - než jsem si tu představu promítl v hlavě, málem mě srazil kamion s hradeckou poznávací značkou a nápisem Tulach s.r.o., na plachtě návěsu. Jestli někoho nepřejedeš, tak to někam určitě napálíš a jak se chceš proplést v těch úzkých štěměšských uličkách, zahrozil jsem mu do zpětných zrcátek.
Později, když jsem se vracel, šel jsem v Předíně kolem kostela a hostince U Nováků. Z hospody vedla dlouhá fronta přešlapujících Předíňáků linoucí se skoro až k Fagusu. Z dřívějších dob vím, že když je někde taková fronta určitě něco dostali - no každopádně se prý vyplatí do ní postavit. Fronta byla odbavována celkem rychle - asi toho něčeho mají dost, pomyslel jsem si.
Až jsem byl skoro na řadě všiml jsem si, že tento lokál ovládá občan ze štěměšských humen a skoro jako státní úředník, lážo-plážo odbavuje jednoho každého a předává jim jakési lejstro a tváří se u toho jak feudál co rozdává léna.
Předstoupil jsem před „úředníka“. „Tak kolik“. „Co - kolik“ -„no kolikrát to chceš a jak to budeš platit, pivem nebo kořalkou“. Po zaplacení panáka mi do ruky byl vložen cár vícekrát okopírovaného papíru.
Vracel jsem se cestou necestou přes Štěměchy, a opět mne málem porazily nějaké dvě auta s pestrobarevnými nápisy TV Nova – zpravodajství a Blesk – noviny, kterým se dá 100% věřit. Čert, aby je vzal, jen ten asi ví, kam tak pospíchali.
Když se vyhrabu z pangejtu, kam jsem musel v záchraně holého života skočit, podívám se na ten kus přestřiženého papíru, abych věděl, co jsem vlastně na tom prapodivném úřadu tak výhodně nakoupil a čtu: Povolení vjezdu do obce Štěměchy - razítko a „ověřený podpis“.
